October 2017

F.F.F.

15. october 2017 at 20:56 | extrémně-frustrovaná-puberťačka |  Deníček
Jako malí jsme chtěli hodně rychle vyrůst. Mysleli jsme si, že svět dospělých je snadný a kouzelný, všechno to tajemné nás lákalo a nenechávalo nás klidně spát.
Jenže teď, čím blíže jsme tomu dospěláctví, tím víc si přejeme být zase těmi bezstarostnými bytůstkami.

Nebudu to dlouho zdržovat a vrhnu se k tématu. Spousta z nás v dětství potkalo plno lidí, kterým se dalo předtím říkat kamarádi. Aničky, Pepíčkové, Ervíny a Frederikové se ovšem během těch let docela vykreslili, vyšli na sluníčko a odhalili nám svoji pravou tvář. Bum.

Znám lidi, kteří si s přibývajícím věkem dělají také nové kamarády (another expression mě fakt nenapadl/a/o), jenže mně se zdá, že čím jsem starší, tím méně lidí kolem sebe mám. Jakože ano, znám spoustu lidiček, bavím se s nimi, ale pravé kamarády bych teda asi mohla napočítat na prstech jedné ruky.

Přemýšlím o tom. Chci být taková jako kdysi? Chci být znovu to naivní malé děcko a myslet si, že mám plno skvělých kámošů, hrát s nimi fotbal (dříve moje nejmilejší zábava venku), hrát si na slavné hvězdy a předstírat, že náš friendship vydrží už navždycky?

Nebo být prostě sama sebou, uzavřít se do sebe a věřit, že lidi jsou zkažení (protože oni jsou), schovávat se v koutě a čekat na zázrak?

Už dlouho se snažím najít tu zlatou střední cestu, závidím těm, kteří jsou mezi lidmi sebejistí před lidmi vypadají sebejistě (protože přetvářka je ta jediná vesta, která nás dnes dokáže udržet nad hladinou, co, děti?). Sakra, jak to děláte, brát své místo v partě jako samozřejmost? Já to zkusila a spadla jsem na hubu :DDD. Jako pak se neptejte, proč se někam nepřiseru, já myslím, že tyhle experiences jsou docela super důvodek, ne? :)

To je ode mě snad všechno. Jdu si přečíst zprávy od mých kamarádíčků.

- jeden prej chce půjčit stovku, hm dobrý, hlavně že jsem mu dnes říkala, že nemám pořádně ani na rohlík a moje pokladníčka zeje prázdnotou. A kamarádka mi zas píše o svých příhodách na výletě, přitom ji ještě ráno trýznila horečka, když jsem ji tahala ven.

Nevadí. Nejspíš je prostě chyba ve mně.