Krásný den a pár odřenin

4. september 2015 at 19:20 | Simonnies |  Deníček
Ahojky milí lidičkové,
dneska zase škola, uf. Poté, co musel spolužák sníst kousek salámu, který nalepil na tabuli, jsem doufala, že budu mít zase krásnej víkend plný srandy. Ovšem, sranda začala už dneska, ale nevím, jestli bych se tomu měla smát.
Nuž, po hodině kresby (úplná nádherna- jen roztrhat) jsem se vybrala ven s mou drahou milouvanou nejmilovanější Beatrice. Ze zvyklosti si ji přivážu ke kolu a tak se trošku vyběhá a všechno ok... A tak i dneska.
A protože jsem před projížďkou prožila výše nezmíněnou citovou bombu (vztahy apod. ... řeči o písečku a bábovičkách si nechte), byla jsem dost mimo... a tak se možná taky stalo to, co se stalo.
Betty jsem si přivázala ke kolu a vyjela. Potkala jsem milou paní s kočárkem a slušně zvolala: "Brýden" a jela dál.
Vtom se Betty trhla a zamotala se do kola. Chytrá. Rychle jsem zabrzdila, vytočila řídítka. Ale to jsem asi dělat neměla- přeletěla jsem přes ně dopředu a skončila na silnici. Naštěstí jsem si vzpomněla, že si nesmím praštit hlavu (přilbu jsem měla a ta mě asi zachránila). Otočila jsem se na psa. Vrtěla ocasem a čichala k sedadlu (možná si myslela, že jsem se od strachu...). Vtom vidím: milá maminka s kočárkem- vytřeštěný oči a auta. Dvě auta, odkud vykukovali řidiči, jestli žiju. Nevím proč, ale začala jsem se řehtat jako blb, odtáhla se smíchem psa na chodník a sedla si. Maminka uznala, že jsem ok, auta projela kolem a já byla sama a řehtala se jako naprostá... Domyslete si. A pak jsem si umínila, že se ještě projedu, protože jsem měla odřené dlaně... a to nic není. A pak jsem uviděla svůj krásný loket- a jízda mě přešla, protože ta krev by dělala stopy. Takže jsem dojela domů. A zjistila, že kolo mám v háji, ale dá se to spravit. Mamka skoro zešílela...
....
A teď ležím s ledovanou rukou, protože to fakt pálí jak čert, kolena odřený, dlaně taky, loket prodřený do masa, bok stejně. Fakt to bolí a štípe, ale naštěstí je milášek Betty v pořádku. Té se nic nestalo, naštěstí.
No, i když se bojím jejího výrazu, až jí řeknu, že nám maminka zakázala jízdy na kole, když jedeme spolu. Ta mě bude nenávidět, ale pár piškotů to spraví.
Tý jo. Auvajs.
...
Snad to nebude zlomený :DDDDD
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement