August 2015

Focení- Teddy, Beatrice, Pajda, miminko/Siminikki

31. august 2015 at 18:52 | Simonnies |  Deníček
Ahoj lidi :33

O víkendu jsem byla s kamarádkou, takže jsem pilně fotila :)... Kromě praktických selfies :D jsem nafotila i pejsky nebo miminko. :) Těch fotek je vážně hodně, ale vybrala jsem jen několik těch povedených a ne moc osobních nebo šílených :D
Takže, snad se budou fotečky líbit a... Zítra hurá do školy :D jupí :D
PS: jedna s Pajdulkou na ts-sikulka.blog.cz :))

Fotky v celém článku.

Kapky deště

28. august 2015 at 15:12 | Simonnies

Je čas vstát a přestat se bát,
čas vydechnout ten krutý dým.
Čas přestat na hrdinu si hrát,
vzchopit se a stát se jím.

Přestaň zuřit, zastav hněv
a otoč se k nim zády.
Je to tvůj život, tvoje krev
jsi jen ty, ty jsi tady.

Oni ať si trhnou! Jasně!
Jednoduše na ně kašli.
Bez nich budeš se mít krásně...
jsou to blbci, co se našli,

aby tě jen trýznili
v tvém krásném rozletu.
Po tvém pláči žíznili.
Jsou minulostí, ty jsi TU!

Tady, ve tvé realitě,
která je tvým krásným snem.
Už nejsi to smutné dítě
co proplouvá každým dnem

bez úsměvu, bez lásky,
teď si tančíš v kapkách děště.
Skáčeš si přes oblázky,
prší, prší, ty tančíš ještě.

Déšť omývá tvou krásnou tvář,
Vítr ovívá tvůj smích.
"Trochu deště na kuráž!
Usmívat se není hřích!"



Oči

17. august 2015 at 17:30 | Simonnies |  Poems
Zase jsem se pokusila něco složit :)

Slunce zapadlo, noc je temná.
Žabička po leknínech skáče.
Už vím, že ani má víra pevná
nepomohla mi od brzkého pláče.

Věřila jsem, doufala jsem
že dosáhnu štěstí
Věřila jsem, zklamala jsem,
teď zatínám pěsti.

Krásně jako z píšťaly
hraje vítr svoje písně.
Krásný jako křišťály
sníh pomůže mi z mojí tísně.


Ta tvá ústa,
modré nebe.
V srdci krusta,
ruka zebe.

Ty tvé oči,
drahé nebe.
A vše se točí
jen kolem tebe.

Já sama roním slzy,
ty vůbec nejsi sám-
Tak ať tě to mrzí.
Protože já umírám.

Sama.
....................
Znovu nějakou pochmurnější :D
Přeji pěkný den :DDDDDD




New book!

7. august 2015 at 22:10 | Simonnies |  Deníček
Zdar lidi!

Konečně jsem se odhodlala napsat knihu, kterou vážně dokončím. Má to být trilogie, ale ještě uvidím, jestli z toho neudělám jenom "dvoulogii" :D moje výrazy jsou vážně dementní, ach.
Každopádně, jestli to má být "bestseller" jaksepatří, musí mít také obálku, která zaujme.
Takže jsem zase tvořila a zavirovala počítač. Pecka.

Zpátky ke knize:
Kamarádi mě už dlouho postrkovali k tomu, abych napsala nějaký horor. Jenže kdybych psala horor, nemohla bych kvůli své otravné představivosti v noci spát. Nenávidím to. Vždycky se mi zdá jen o těch ošklivých věcičkách :D
Takže jsem se rozhodla napsat jenom sci-fi. A to bych vlastně ani nebyla já, kdybych nepřidala trochu té romantiky, ptáčky zpěváčky a ovšem, zlomená srdíčka. Ale o tom už pst, nechci prozradit detaily. :)

No a abyste byli malinko v obraze...:

Evelyn Treshová je úplně normální sedmnáctiletá teenegerka, až na to, že je adoptovaná, stejně jako její dlouholetá kamarádka, která o tom ještě neví. Jenže se to každou chvíli dozvědět musí, protože jim hrozí obrovské nebezpečí a ony dvě, Evelyn a Agel se musí vrátit zět domů.
Velendona je svět plný zeleně, nesporů, bojů o moc (ano, monarchie) a dokonce i magie. Ať už bílé, nebo černé.
Evelyn se tedy vydává na zvláštní dobrodružství, kde se o sobě dozvídá plno zvláštních věcí, kterým ani nevěří.
Pomoct uvěřit a smířit se s touto neuvěřitelnou realitou jí může jenom Angel, jenže ta ji přece jenom nechápe tolik, co jeden zvláštní mladík, se kterým se Evelyn nikdy neměla setkat...


Vaše blogerka Simonnies :*

Zpověď

6. august 2015 at 21:38 | Simonnies |  Literární
Tak nějakou pochmurnou :)
....
Zpovídám se životu
Krev mi z dlaní rychle teče
Stalo se to v sobotu
Kdy srdce jako hrotem meče

Mosty

6. august 2015 at 15:18 | Simonnies |  Básně vám
So one poem for my friend, Neriman /piknik v parku/

Objevil ses jako sen
Ve sněhové pláni
Myslím na tebe den co den
Každou noc
A bez ustání

Tvůj dech mi kolena podlomil
Rozpustil všechny kosti
Kdybys mi srdce nezlomil
Společně stavěli bychom mosty

Však ty už jsi jeden postavil:
Zlomils mi srdce
A své city skryl


Vzpomínky- povídka

6. august 2015 at 12:24 | Simonnies |  Lovingess
Milí čtenáři a návštěvníci mého blogu :)
Po dlouhé době jsem zase něco zkusila napsat :) ... snad se vám povídka bude líbit (vím, je dost krátká)... A teď už popřeji jen příjemné čtení :)
S pozdravem vaše "blogerka" Simonnies
(Více v celém článku, lidi)