Kamarád

9. july 2015 at 11:41 | Simonnies
Upozorňuji, že povídka je úplně smyšlená a žádná postava se nepodobá někomu ze skutečnosti Smějící se


Seděla jsem na schodech a mžourala do ranního slunce. Mořské vlny divoce narážely na skalní útes. Kromě šumění větru a racků byly slyšet jenom mé vzlyky. Hořce jsem plakala a vzpomínala na včerejší oslavu.
Svatba byla velkolepá. Moje sestra si vybrala vskutku dobře. Bohatý, charismatický mladý muž jménem Daniel sestřičku opravdu miloval, sama jsem se o tom mohla přesvědčit. Byly spolu jako dvě hrdličky, radost pohledět. Až jsem sestře záviděla.


Vybavuji si celý včerejší den.
Tušila jsem, že přijde, že se na svatbě svého nevlastního bratra ukáže. Carlo, syn chudé Italky a bohatého Američana, otce ženicha. Angela, matka, utekla tu noc, kdy Carlo oslavil první narozeniny. Starší Daniel měl svého bratra moc rád, i když byl nevlastní a o sedm let mladší. Měl taky rád Angelu, protože jeho vlastní matka od nic odešla. Jenže Angele přeskočilo a než slunce vysvitlo, prchla se synem zpátky do Itálie. Ovšem, Bernard, Danielův otec ji vyhledal a tak spolu zůstali v kontaktu.
Angela měla ošklivou nehodu. Takže byla ochrnutá a na svatbu mohl jít jenom Carlo.
Už jsem ho viděla kdysi minulé léto, a to jsem se do něj poprvé zamilovala. Už ani nevím, co tu dělal, ale jakmile se na mne usmál, rozpustily se mi všechny kosti v těle. Od té doby jsem na něj myslela každý den. Na jeho temně hnědé oči, hnědé kudrny a vypracované tělo, bílé zuby a dokonalý úsměv. Sestra se mi sice smála, že Carlo má určitě přítelkyni, ale já jsem ji ignorovala. A po nocích hořce plakala.
Jedinou oporou mi snad v té době byl můj nejlepší kamarád. William. William Tenner.
Moje matka si dokonale rozuměla s jeho matkou, chodily spolu na střední. Vydrželo jim to doteď...
Will je o rok starší než já. Taky to pořád dává najevo. často, když provedu nějakou hloupost, zavrtí nesmlouvavě hlavou a řekne: nezlob dítě... Párkrát už jsem ho za to pleskla. Nejsem dítě.
Přesto pro mne měl v době, kdy jsem se zamilovala do Carla. velké pochopení. Seděl na nepohodlné židli vedle mé postele a zkoušel mě rozesmát. To slzavé období trvalo asi týden a on každý den seděl vedle mě. Velké štěstí, že byly prázdniny.
Večer odcházel domů, ale vždy předtím řekl něco, čemu jsem se musela smát a tak se mi lépe spalo.
Teď bych ho tu potřebovala zase. Hned teď.
Při obřadu jsem stála vedle sestry, jako hlavní družička. Celou dobu jsem pozorovala dav, jestli Carla neuvidím. Will na mě párkrát mávl, ale já jsem ho ignorovala. Chtěla jsem vidět Carla.
A konečně jsem ho spatřila! Seděl úplně vzadu, pozoroval svého bratra a každou chvíli pochybovačně zavrtěl hlavou. A potom si mě konečně všiml. Usmál se na mě. Rychle jsem sklopila zrak.
Co to sakra dělám, říkala jsem si. Celou dobu ho chceš vidět a teď se před ním schováváš, ty krávo? Ječela jsem na sebe v duchu. Uhladila jsem si neexistující záhyby na mých dlouhých bílých šatech. Vypadala jsem skoro jako nevěsta. Vlasy mi volně spadaly po ramenou, konečky se vlnily. Malovala mě sestřina kamarádka Thanya, exotická kráska z Hawajských ostrovů. Zelené oči jsem měla obtaženy černou linkou a zvýrazněny černými a zelenými stíny.
Po prvním manželském polibku jsme se všichni vydali na svatební hostinu. Obřad se konal u kostelíku na útesu. Ještě teď, když se podívám vlevo, vidím ztracená kvítka růží. Kdybych vyšla schody, stála bych rovnou před kostelíkem. Jenže to se mi nechce. Tady je to fajn.
Došli jsme do malé restaurace oproti pláži. Usmívala jsem se a smála se se svou sestrou a jejím manželem. Adele, sestra, trvala na tom, že si musím přisednout k nim. Já jsem ovšem slíbila Willovi, že budu sedět s ním. Nakonec jsem si řekla, že Will to pochopí. Celou dobu mě mrzutě sledoval. Bylo mi z toho trochu zle.
Seděla jsem vedle sestry. Vedle ní seděl Daniel a vedle něj a oproti mně jeho bratr. Polil mě ledový pot. Carlo a Daniel spolu nikdy moc nevycházeli, jak jsem se mohla přesvědčit. Jenže teď spolu klidně mluvili a smáli se. Seděla jsem tam úplně rudá. Bylo mi trapně.
Nakonec si mě Carlo zase všiml. Zazubil se. Chtíc-nechtíc jsem se musela také usmát. Jenže do hovoru jsem se nezapojila.
"Kdo je tato mladá dívka, bratře?" ozval se najednou Carlo a já si uvědomila, že myslí mě.
"To je sestra mé drahé Adele. Teri." usmál se Daniel a políbil Adele do vlasů.
"A moje hlavní družička." zasmála se Adele. Mrkla na mě. Určitě chtěla, abych něco řekla... Ale já jem nemohla dělat nic jiného než mlčet a tvářit se jako troll.
"Teri?" podivil se Carlo. Zaklonil trochu hlavu a zahleděl se mi do očí. Položila jsem příbor a na sucho polkla, musela jsem odvrátit zrak.
"První manželský tanec Adele a Daniela!" vykřikl někdo. Když jsem znovu zvedla hlavu, Daniel a Adele už tancovali. K nim se přidávali další a další...
"Zatančíš si se mnou, Teri?" ozval se najednou Carlo. Zalapala jsem po dechu. Bezděčně jsem mrkla na Willa. Díval se na mě.
"Ano." vyhrkla jsem dřív, než bych si to stihla opravdu promyslet. Vyskočila jsem na nohy a chytila Carla za ruku.
Will mě smutně pozoroval.
"Takže jsi sestra nevěsty?" zeptal se Carlo, když jsme spolu začali tančit.
"Jo. A ty bratr ženicha?"
"Nevlastní." odsekl. Potom se zhluboka nadechl.
"Kolik ti je, Teri?"
"Sedmnáct. A tobě?" zeptala jsem se, i když jsem to vlastně věděla.
"Dvacet."
Chvíli bylo trapné ticho.
"Hezky tančíš." řekl. Zrudla jsem.
"Ehm, dík. Ty taky."
Zase ticho.
"Dovolíte?" ozvalo se za námi. Ohlédla jsem se- a tam stál Will.
"No, fajn." zabručel Carlo a odešel. Zmizel v davu.
Chytila jsem Willa kolem ramen a začala tancovat do rytmu. Byl o půl hlavy vyšší, takže jsem se mu nemusela dívat do očí.
"Co je?" zeptal se mrzutě.
"Tancovala jsem s Carlem." odsekla jsem.
"Já vím. S klukem, co tě před rokem dohnal k slzám." řekl rezignovan. Chytil mě za bradu a donutil mě se mu podívat do tmavých očí.
"No a?" odsekla jsem. Chtěla jsem sklopit zrak, ale nešlo to. Vyplázla jsem na něj jazyk. Usmál se.
"Nech toho, nebo ti ten jazyk ukousnu."
"To by sis zkusil a dostal bys facku." zašeptala jsem. Vyprsknul. Musela jsem se smát taky.
"Nech toho." praštila jsem ho do hrudi.
"Auu." zaúpěl, ale jen tak naooko. Významně na mě kývl.
"Však počkej, ty opice malá."
"Nejsem malá!" protestovala jsem.
"Ale opice jsi. Moje." řekl a přitáhl si mě blíž.
"Nejsem tvoje. Nejsem ničí. Co si to dovoluješ? Lidi si pomyslí, že spolu chodíme." odtáhla jsem se od něj. Smutně se usmál.
"Takže když tě Carlo osáhaval, to ti nevadilo, princezno Teri?"
Zajíknu se.
"No dovol! On mě neosahával!" skoro vykřiknu. Máma po mně vrhne vražedný pohled.
"Ne. Jenom mu ručka sklouzla na tvůj zadek." odvětil.
"Ne-e."
"Jo-o."
"Nehádej se tu se mnou."
"Ty se nehádej."
"Já se nehádám!"
"Ty nikdy."
"Williame!" teď jsem opravdu vykřikla. Will se zajíkl. Neměl daleko od toho, aby se tu rozřehatl jak osel. Blbec.
Seděla jsem na svém místě. Will se na mě každou chvíli usmál z protějšího stolu. Idiot jeden.
Carlo se vrátil z parketu, ale už jsme spolu nemluvili. Měla jsem na Williama zlost. Hr!
"Pojď se projít." řekl mi potom Carlo. Už se pomalu stmívalo.
"Teď?" podivila jsem se.
"Jo. Hned teď." odsekl a chytil mě za ruku.
Prošli jsme kolem mých rodičů, kteří si mne ani nevšimli. A vyšli ven.
"Čerstvý vzduch!" prohodil Carlo a tahal mě dolů na pláž.
"Kam jdeme?" vyhrkla jsem. Jenže on se ani nezastavil a vlekl mě s sebou.
"Hej, Teri!" zvolal někdo. Otočila jsem se. Byl to Will.
"Co zas?" otočil se Carlo. Z tónu jeho hlasu mi naběhla husí kůže.
"Teri, chci ti něco říct. Nutně."
"Teri teď nemůže." odpověděl za mě Carlo.
"Pusť ji." procedil Will skrz zuby. Vytřeštila jsem na ty dva oči. Začala jsem mít trochu strach...
"Takže tahle je tvoje?" zasmál se Carlo. Will suše polkl. Podíval se na mě. Potom znovu na Carla a sklopil zrak.
"Aha. Chápu." smál se Carlo a dal se do kroku. William tam jen stál a díval se na mě.
Když jsme vstoupili na hladký písek, vyzula jsem se a rozběhla se k moři. Bylo azurově modré a čisté. Vítr mi ovíval obličej. Už byla tma.
"Půjdeme do vody?"
"Cože?" rozesmála jsem se. Zavrtěla jsem hlavou.
"Nemám plavky!" dodala jsem.
Chvíli jsme stáli mlčky.
"Bez plavek." zašeptal Carlo. Dotkl se mého ramene. Po zádech mi vystřelil mráz. Připadalo mi to, jako by se mne dotkla sama smrt.
"Radši ne." zaskřehotala jsem. Zasmál se. Chytil mě za ruku-pevně- a táhl mě k útesům.
"Kam jdeme?" zašeptala jsem.
"Uvidíš."
Došli jsme ke skalní stěně. Kolem ní byly asi dvoumetrové balvany.
"Tady je klid." zašeptal. Přitáhl si mě k sobě.
"Aha." odsekla jsem sarkasticky a semknula rty k sobě.
"A co budeme dělat?" dodala jsem skoro plačtivě.
Začal se smát.
"Opravdu jsi velmi vtipné dítě."
Tím mě dorazil.
"Nejsem dítě, jasný?!" vyhrkla jsem. Zamračil se.
Vytrhla jsem se mu a vběhla do jeskyně. Byla tu hrozná tma. Vtom jsem znovu ucítila jeho ruce na mých ramenou. Sakra.
"Šluší ti to."
Teď jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo plakat. Byla tu totální tma. Ani mě neviděl... Prej sluší ti to...
"Dik."
Zkusím ho zabavit.
"Líbím se ti?"
"Moc." řekl a sjel konečky prstů k mám loktům. Otřásla jsem se.
"Máš holku?"
"No... ani ne."
Proč jsem se z toho neradovala?
"Jak ani ne?"
"Teri..."
"Máš holku, že?"
"Mám přítelkyni. Snoubenku. Ale není tak dokonalá jako ty."
Na místě jsem se rozbrečela. Jak jsem mohla být tak pitomá?!
"Já nechci nikomu ničit vztah."
"Hele. Za tu dobu, co chodím s Gill, jsem ji podvedl už třikrát. Ona se to nedozví."
"Ty hajzle!" vykřikla jsem a vrazila mu facku.
"Teri!" zařval a já se rozběhla pryč. On běžel za mnou.
Vylezla jsem bosýma nohama po skále. Okamžitě jsem se poškrábala a spadla do vody. Nadechla jsem se pod vodou a na chvíli ztratila vědomí.
Když jsem se probudila, ležela jsem na pláži a nade mnou se skláněl Carlo. Rozbrečela jsem se.
"Já jsem se do tebe zamilovala." chrlila jsem ze sebe.
"Gill mě taky miluje. A já ji."
"Tak proč jí to děláš?"
"Nevím"
"Omluv mě na oslavě."
Zvedla jsem se. To, že se mi nehorázně točila hlava, jsem ignorovala. Taky jsem zapomněla poděkovat, že mě zachránil...
Jakmile jsem se ztratila z dohledu, rozběhla jsem se pryč.
.....
Hrozivě mi kručelo v žaludku. Taky jsem měla žízeň. A z pláče mě bolela hlava.
Daniel mě určitě viděl odcházet s Carlem. Co si musí myslet?!
Znovu jsem se rozvlykala. Paprsky slunce mne pálily na tváři. Šaty jsem měla špinavé a roztržené. Make-up rozmazaný a bosé nohy poškrábané.
I přes to jsem seděla na kamenných schodech útesu a hořce plakala. Carlo vůbec nebyl úžasný.
Vtom jsem zaslechla kroky.
Byl to William.
"Teri?"
"Wille?" přikryla jsem si rukou pusu a dala se zase do pláče.
Přiběhl ke mně a objal mě. Svlékl si sako a zabalil mě do něj.
"Už je to dobrý, neboj. Jsem tady."konejšil mne a objímal.
"Já jsem hrozná husa." brečela jsem.
"Má snoubenku. Jmenuje se Gill. Chodí spolu dva roky. V březnu potratila."
Zajíkla jsem se.
"O té snoubence vím. Řekl mi to."
"Ach, Teri, prosím, řekni mi, že jsi neudělala nějakou pitomost!"
"Když myslíš to, co myslím já, tak neboj. Nic se nestalo."
"Fajn." řekl prostě a přitisknul se ke mně ješte víc. Položila jsem mu hlavu na rameno. Zavřela jsem oči a vzpomínala na chvíle, kdy jsme byli děti.
"Wille?"
"Ano?"
"Ty nemáš holku, že?"
"Víš o nějaké?"
"Ne."
"Tak vidíš."
Otevřela jsem oči a podívala se na svého nejlepšího kamaráda. Kousla jsem se do rtu. To, co jsem se chystala udělat, by mohlo naše kamarádství navždy zničit. Taky by se na to mohlo zapomenout, ne? Ať je to, jak chce, risknu to.
"Co je, Teri?" podíval se mi do očí.
"Co si o mně myslíš?"
"Že jsi moje malý trdlo."
"Fajn, to mi stačí."
Řekla jsem a políbila ho.
Okamžitě se odtrhrnul. Připravila jsem se na nové odmítnutí.
"Williame, moc mě to... Já..." soukala jsem ze sebe.
"Miluji tě, Teri."
A než jsem stačila něco namítnout, oplatil mi můj polibek.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement