May 2013

Rudé růže-úryvek z knihy

27. may 2013 at 15:09 | Simona Andrejcová
Rudé růže
Růžičko rudá, řekni mi, co mi osud dal
Jenesa Barksová se zamilovala do mladíka jménem Jake, který ji ale potom podvedl a tím si u ní ztratil veškerou šanci. Jenesa ho po roku potkává a tím se odehrává její druhý příběh.

Simona Andy
7.5.2013


Byl krásný sluneční den a s babičkou Marií jsme sázely květiny. Kvítka růží, které chytaly každý paprsek slunce v takové jemnosti, jako nikdo jiný, či něco jiného.
Rudé růže. Rudá zahrada pokryta kvítky a odrazem slunečních paprsků. Srdce puká při pohledu ani zpívat o tom nedovedu…
Ach. Růže potěší, ale zahojí snad rány srdce? Jakoby růže mohla změnit osud. Či pouhou náhodu. Nešťastnou lásku. Ale co. Bylo to bledé už na začátku. Jak jsem si já hloupá mohla myslet, že to bude navěky. Láska je jako ty růžičky-krásná, ale nevydrží navěky. Tedy, co jsem zažila, to vím. Někteří to mají i jinak. Jako například babička Marie a dědeček John. Hm, jak krásný pohled, mají se tak rádi! Jen já-na ocet… Dá se to-li změnit, tak chci změnu hned teď! Honem! Osude, změň mi život!
A ten večer jsem ještě litovala toho, co jsem řekla. Babička si četla knížku o Robině-tajné rytířce, ale já jsem s dědečkem hrála dámu. No, už jsem vyhrávala. Ale najednou se země začala podivně třást. Naše město a celý okruh napadlo zemětřesení. Teď už jsem se mohla bát, co jsem to provedla! To já prosila o změnu života a krutý osud mě naneštěstí poslechl! Ach, co jsem to provedla!
Dědeček i babička byli úplně bez zranění. Já jsem ale utrpěla zranění těžká. Neudržela jsem se a spadla z prvního patra-až do krásné zahrádky růží, které mě svými trny zahnaly do nemocnice. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat.
Po měsíci jsem se znovu vrátila k babičce a dědovi. Vlastně jsem se vrátila ke svým rudým růžičkám a doufala, že budou ještě hezčí, než dříve. Ale spletla jsem se-a jak! Záhony byly zničené. Po růžičkách ani stopy-tedy kromě poničené půdy a celé zahrady.
Teď jsem začala přemýšlet, co tu ještě dělám. Můžu se vrátit k rodičům. Ale zkusím zasadit nové, jestli babička dovolí. K mému úspěchu jsem ještě zůstala a růže zasadila. A čekala, až vytáhnou své hlavičky.
Ale za dva dny to asi nebude. Tak jsem si na chvilku zkrátila čas tím, že jsem se šla podívat do města. A rovnou do obchůdku s rudými růžičkami. No, jak jinak.
Počkat. Kdo je to tam u pultu? No, nic. Zkusím se podívat…Ach, ne! To je Jake! Musím se ihned někam schovat! Honem, jinak mě uvidí!
"Jenisa? Ach, jsi to ty? Jeniso! To, to není možné, já…"a je po mně! Jsem v pěkný bryndě! Co dál? To asi… "Ahoj, Jaku! No, myslím, že si nemáme o čem povídat. A i kdybychom měli, já s tebou mluvit nechci. Rozumíš?!"
"Ach, Jeniso, ale já… To, jak…Lenka je opravdu jenom kamarádka. Jeniso! Já tě…" "To asi ne! Když je to tvoje kámoška, nedal bys jí pusu. A mezi námi, to co mezi námi bylo… Ach, co to plácám, vždyť mezi námi nikdy nic nebylo!" "A druhá šance, to by nešlo?" "Petře, nech mě být. Asi už půjdu!" "A uvidíme se někdy? Jeniso, počkej, stůj!" ale já jsem šla pryč. A on za mnou pořád volal a já, já jsem ho nechala tak. Ale co bych s ním měla co mluvit? Vždyť to byl on, co mi zničil celý život. A potom jen tak doufá, že se všechno změní. Ale to asi ne.
Šla jsem tedy hned domů (no, vlastně k babičce), sedla si ke svým růžím a usedavě plakala. Cítila jsem zase, jako by mi ty růže rozbodaly srdce svými trny! Ach, Jake! Zkazil mi konečně dobrou náladu. Proč zrovna já?
Večer děda usmažil řízky. Ptal se mě, jestli si dám, ale já na nic neměla chuť, bylo mi, jako by mě ďábel táhl svými pařáty do hrozného pekla. Děda se mě snažil přemluvit, že pak budu vypadat jako prababička Máňa, která zemřela už před sedmi lety. Vím, jak to myslel a právě tím mě ještě více od jídla odradil. Utekla jsem tedy do svého pokoje a přimáčkla jsem si na obličej polštář, doufajíc, že se tak udusím…
Babička ale poznala, že mi něco je. Jak? Protože dědovy řízky jsem milovala ze všeho nejvíce, nic mě od nich neodradilo. Nikdy. Až do teď.
Přišla za mnou do pokoje a odtáhla ode mě polštář se slovy: "Beruško na růži, kolik trnů tě bodá! Nechceš ani dědovy řízečky spapat! Jeny, Jenisko, to mi opravdu nesmíš dělat! Co tě zase trápí? Bolí tě břicho? Je ti špatně? Máš něco zlomeného?"
"Jo, srdce!"
"Ty pořád myslíš na toho tvého Jaka? Už je to rok!"
"Já vím, babi, ale když on pracuje v obchodu s květinami a různě! A on se mi omlouval a já jsem ho odmítla!"
"Jeneso, počkej, nějak nechápu…"
"Byla jsem se podívat do obchodu s květinami a on pracoval u pultu, a když si mě všiml…" už jsem ze sebe nemohla vydat ani hlásku. Nemohla jsem ani mluvit… Rozbrečela jsem se babičce do klína. Bylo mi hrozně smutno. Babička Marie se asi trápila se mnou… Nebrečela jsem kvůli tomu, že jsem ho odmítla-ale že se opovážil ještě ke mně promluvit… A také kvůli babičce. Musela jsem jí to věšet na hlavu? Je to můj problém a já ho mám řešit. Sama.
"Řízečku! Tady máš svoje řízečky!" rozesmál se děda a slyším, jak přichází do mého pokoje (prakticky je můj…).

Babičce Veronice:

26. may 2013 at 11:48 | Simona Andrejcová
Mám jednu babičku,
kterou mám moc ráda,
někdy mě štve trošičku,
ale dělá mi kamaráda.

Ona mě vychovávala,
ale trochu mě rozmazlila,
svou lásku neschovávala.

Ale, můžu jí říkat babičko
a já jsem její zlatíčko.

Babi, děkuji...

Miloš Zeman

23. may 2013 at 20:51 | Simona Andrejcová
Ahoj, ne že bych nějak urážela Zemana, ale každý si z toho dělá srandu...
Jinak pardon, když to uráží!

Jednou jeden prezident
šel na menší sněm.
Ale malá touha
se probudila v něm.

Odběhl si na chvilku,
někam do síně,
pak se ale vrátil,
jakoby po víně.

Začal se různě motat,
jako kolotoč,
všichni na něj zírali,
no, ale proč?

A teď se ptám: je nemocný?
S nemocí žije?
Tak to jediná nemoc-
že hrozně pije...

Častá věta...

7. may 2013 at 19:46 | Simona Andrejcová
Tak toto je častá věta rodičů. Pořád dokola si myslí, že rosteme čím dál, tím rychleji, ale vždyť jsou to rodiče...
No, ale přece, mně se to napůl také zdá- rok 2010 uběhl pomalu a 2012 už byl rychlý jako střela... Jak to máte vy? Podělte se v komentářích. Jestli tedy budete chtít navštívit můj blog.
Jo, a prosím, kámoška má blog, jmenuje se Libuše Mládková (nechci vkládat celé jméno) tak jestli se prosím podíváte...

Díky a mějte se...pa!


Dům démonů-7. část

4. may 2013 at 11:27 | Simona Andrejcová |  Příběhy a různé
Minulý díl jsme se dozvěděli, že Melindu unesli a zavřeli, ale ta se pak osvobodila. Nakonec si přála vidět Lauru a své rodiče, plus milovaného psa-Greampeeho. Démon Judoa ji tedy odvedl do tajemné místnosti, ale co tam viděla? To si dnes v tomto díle hororového příběhu povíme.

Dům démonů-7.část

..."Vždyť to je Laura!" rozbrečela se Melinda. Lauru jen tak-tak poznala v jejích očích. A proč ji nemohla poznat normálně?
"Laura je....DÉMON!!!!!!!!" vykřikla šokovaná Mel. Ano. Laura bezmocně ležela na zemi a šeptala něco o...co já vím? Já jsem tam nebyla! Z Laury se stala zrůda. Teď už nikdy nemůže mezi lidi?
"Jak se to stalo?! Mluv ty nestvůro!" otočila na Judoa. Ale když se mu podívala do očí, znovu se otočila zpět, neboť jí už opravdu naháněl hrůzu.
"Jsem tvoje láska, Melindo. Zvykni si. A jak se to stalo? No, nevím, jestli bych měl..."
"Mluv!" rozkázala mu.
"Laura vypila něco jako Démoní jed. Pak dostala šílený bolesti a křičela jak cvok, takže jsme ji sem museli zavřít...teď už je prakticky démonka...No, není hezká...a roztomilá?"
"Ty hnusná démoní mrtvolo!" osopila se Mel a jednu Judovi vrazila. Ten nečekal a okamžitě ji shodil na zem, neboť měl větší sílu, než ona.
"Au, moje hlava!" vykřikla.
"Tvoje chyba, ty moje růžovoučká tvářičko!"
"A ostatní?" zeptala se už s pláčem a strachem.
"Jsou...."...

Ahoj, chtěla jsem sice dopsat víc, ale jsem nemocná, takže si musím lehnout a odpočívat. Asi někdy příště... Jinak, tohle jsem chtěla, protože už jste byli někteří nedočkaví, tak teda takto. Prosím, napiště do komentářů váš pravý názor a jak byste chtěli, aby celý příběh skončil-jestli tak, aby se všechno urovnalo, nebo aby se vše prostě nějak rychlým pádem zvrtlo... No, jenom piště, protože mně už dochází fantazie, sice mám už i osmý díl, ale ostatní přispůsobím tak, aby se vám dobře četlo... Tak nashle a příště! :-)