March 2013

Touha

31. march 2013 at 20:36 | Simona Andrejcová
Ahoj, zde je báseň, kterou jsem před měsícem složila a víte, toto je hlavně pro čtenářku (spíš se jedná o návštěvnici) měho blogu a blogerku (udělám reklamu...) Saccubu ... Blog jmenovat nebudu ...
Zde je báseň touha...
Mimochodem, skládám sama, je mi 12 a toto jsem nikde (jak si druzí asi budou myslet) NEOPSALA!

Hlas tvůj a můj hlas
překlápí se a držíš můj pas...
Tvá ústa se dotýkají těch mých,
můj život zas dostal hřích.

Tvůj dech mi rozproudil mou krev,
už není slyšet pláč, křik, ani řev.
Už jsem jenom já a jsi jenom ty,
Každý tvůj polibek je krásný,
sedmý či stý.Líbající


Hačikó

18. march 2013 at 16:46 | Simona Andrejcová
Ahoj, zde je film, který stojí za shlédnutí. Akorát pak je to trochu smutný...

Vlak

18. march 2013 at 16:09 | Simona Andrejcová
Na konci tunelu cítím,
že mám žít.
Na konci tunelu
už chci dále být.

A oproti mě ty stojíš
a v očích máš slzy,
že mě pořád miluješ
a co se stalo, tě mrzí.

Tak tedy dobře,
strhnu ten černý mrak.
Co bych si bez tebe počala,
když jsi můj života vlak.

Kde se berou děti

17. march 2013 at 19:49 | Simona Andrejcová
Tak, čas mámo letí
a ty mi snad už konečně řekneš
kde se berou děti.

Léňa řekla :"To z vody rostu
až dorostu
do pidimostu."

Pepa, že prý je nosí čápi,
a že v nebi je jak
žáby lapí.

Maru, že je stvoří Pánbíček,
že pak až člověk zemře,
je to jeho poslíček.

Víš, mámo, ale já už pravdu vím,
že tě tatínek má rád,
tak to bude asi tím.

(Jinak já to vím, ale přece...básnička...)

Luia a Galapágy

17. march 2013 at 19:35 | Simona Andrejcová
Ahoj, zde jsem si pro vás připravila ochutnávku mé nové knížky. Sice jsem žádnou nevydala, ale napsala...Chápete. Takže zde je menší úryvek. Prosím nekopírovat a když budete chtít, tak vám sem dám i trochu pokračování. Pište do komentíků! Hezkou zábavu!
Cesta za dobrodružstvím:

Luia a Galapágy

Simona Andy

Něco o Luie:
Ekvádor. Země u rovníku. Země, v níž žije i Luia. Dívka, která je velmi milá a hodná. Dívka, které umřeli rodiče, když byla v útlém dětství. Teď se přestěhovala za svou tetou Sárou do Ekvádoru do města San Lorenzo. Teta Sára je sestřenice Luiny matky.
A proč jméno Luia? Protože její babička pochází z Ekvádoru. To se taky jmenovala Luia. No, povím vám příběh, jak se tedy babička Luia a dědeček Luis sobě dostali.
Dědeček Luis jel na dalekou cestu z České Republiky až do dalekého Ekvádoru. Jel totiž prozkoumat Galapágy. A? A odhalit tajemství svého dědečka.Takže: Luis Galapágy jistě prozkoumal, ale nikdy se nevrátil, takže se neví, jestli prozkoumal. Ale? Ale zanechal ještě ve svém příbytku list, kdyby se nevrátil. Když se tedy dlouho nevracel, přišla do jeho domku služka a list přečetla:"Galapágy. Dorazil jsem? To nevím. Ale jestli ano: Musel jsem dorazit k Aligátoří řece. Tedy. Vaše auto mě tam zavezlo a já šel dále sám. Snad jsem došel k jeskyni Tiché noční ozvěny a položil jsem kousek pokladu do truhly, která se tam skrývá. Jak o ní vím? Je to jednoduché. Můj dědeček a jeho přítel se vydali si tam ukrýt rodinné bohatství. Karel (ten přítel) do jeskyně vešel a nechal tam svou truhlu se svým bohatstvím. Ale tu se jeskyně za Karlem zavřela a dědeček už musel zpátky sám. Ach, chudák Karel. Tak a jestli se nevrátím, jako ten Karel, vyřiďte mojí přítelkyni Luie, se kterou teď čekáme holčičku, a kvůli ní jsem se zdržel rok tady a nechtěla mě pustit Galapágy prozkoumat, tak že ji miluji a přeji krásný zbytek života. A pak ať si užije své 19. narozeniny. Tak se mějte. Váš Luis."
No, teď ale mluvíme o Luisovi a ne o Luie, o které jsme mluvit měli, že. Jenom Luis byl otec Luiny matky. A chci se zmínit, ta se jmenovala Kiety a její manžel se jmenoval Samuel. Kieta byla moc milá matka a Samuel moc hodný otec.

Co by sis přála, Luio?
Ach. Prší. Jenom lije a nikdo není venku. Proč by taky měl. Nejhorší je, že mám narozeniny už zítra. Bude mi osmnáct a já tetu konečně požádám o ten dárek. No, ale co když bude pršet i zítra? Této Sáro, přeji si. Ach, musím si to natrénovat. Ale slíbila, že mi splní cokoliv budu chtít. O tento dárek jsem ji už prosila. Ale to když mi bylo osm. To vzala jako metaforu. Ostatní holky si přejí například dotykový mobil. A taky výlet na lodi. Nebo skvělé společenské šaty s krajkami a dlouhými rukávy s mašličkami kolem. Ach. Vypadají nádherně. A co, já chci jenom jedno jediné!
"A Luio, ty ještě nejsi v posteli, okamžitě spát!" "Ale této Sáro, já si jenom ještě něco promyslím, je to pro mě důležité." "Tak fajn, ale za pět minut ať už spíš! Zítra mi řekneš, co si přeješ. A já ti přání splním. Ať to bude jakékoliv. Tedy, co se splnit dá."
Tak tedy, přeji si jediné. Ale, teď se na to radši vyspím. Už jsem unavená! Hm. Teta Sára se asi nebude zlobit, když ji požádám o…Ach. Už se mi nechce nic dělat. Chci snít o tom, jaký to bude. Jak to bude vzrušující. A s kým…Ahwwwwww!
No. Otevřu víčka. Páni! Už je ráno! Co? Teto? Teto Sáro! Sáro! Sáro! Nic. Nikdo tu není. Co když…Povstalci! Ano! Ne? Slyším hudbu! Co to má být? Ach, odtamtud to jde. Tak co tu máme?
"Překvapení!!!!!!!" "Jo! To je super! Díky! Je tu i Sam a Juko? A Rita s Mionelem? Tak to je…Hustý!" no, sice to bylo divné. V mysli to znělo lépe.
Ach. To ovoce je ale výborné! Počkat. Teta Sára se na mě vážně podívala. Chce, abych jí řekla, co vlastně…"Co by sis přála Luio?" Ach. Tak, to teď říct. "No, vlastně bych chtěla…Teto, chci jít za dědečkem!" "Ale, on už nežije!" "Chci ho následovat!" "Jak to…" "Chci prozkoumat Galapágy a najít ten poklad!"

Místo, kde chci žít-siminikki dílo

12. march 2013 at 15:16 | Simona Andrejcová
Na houpačce ležet a jemně bdít,
o tomhle tajném světě snít.
Moře ve vlnách tiše zpívá
a racek se na krajinu dívá.

Pestré barvy květů až oči ničí
a my hrajeme si s kokosy-jako míči.
V pralese had hlasitě syčí
a poupata krásně klíčí.

Za mořem je moře další,
a zde den pomalší.
V noci hvězdy svítí na nebi jako jasná záře
a silné lijány používám jako stráže.

Zvěř umlkla. Ticho jest.
A já přec uslyším hlas a zatnu pěst.
Ale bát se nemusím,
to jen ptáci ulehají ke spaní,
a paní ptačí jim vypráví
o mužích a paní.

A ranní vánek rozproudí nám zrak,
všude kvítka a na břehu moře pták.
Ach, už navždy tu chci být,
neboť to je místo,
místo kde chci žít.

Clareino umění 3. část

5. march 2013 at 16:30 | Simona Andrejcová
Minule jsme si vyprávěli o tom, jak šla Clare s Jackem Brownem na rande. Jenomže je Jackova holka Tammie nachytala a bylo zle...Jak to s Clare dopadne se dozvíš v tomto dalším díle povídky:

Ach, ano. Tammie měla pravdu. Ráno ve škole čekalo Clare to, co si "vykoledovala". Pěknej problém. Ale když tu pořád mluvíme o problémech...jaký myslím? No, všichni mluvili o tom, jak šla s Jackem na rande atd. A Tammie měla takovou radost z průsvihů, co si ta Clare "vykoledovala"! Brr!
To není všechno! Clare chodila do klubu NEZÁVAZKŮ a proto ji museli vyhodit. A Tammiiny největší kamarádky daly Clare co pro to! Když psali test z biologie, jedna-Jiseta-jí podstrčila pod ruku tahák! Učitel si toho všiml a Clare dostala za PĚT!
Když seděla na chodbě s testem v ruce a brečela, přišel za ní Jack a začal ji líbat! Ona ho odmítla, že co to dělá a on, že ji má rád. Ihned utekla pryč a doma se podívala na svou povídku-Mandy čeká peklo, ne pusa od Jacka! Odhodila povídku do koše a ihned šla za Jackem. Když ale slyšela u rohu, jak mluví se svou partou, hrozně se naštvala:"Jo, Jacku, seš fajn. Teď už problém nemáš! Mohl sis vybrat-políbení největší blbky třídy nebo zpívání na fotbale a vyloučení z týmu!" smáli se...
Clare vyšla za Jackem a jednu mu vrazila. Potom utekla pryč.
Když seděla u sebe v pokoji, přemýšlela, co má psát, aby se jí to nestalo. Protože je Mandy, ten Jack Brown...A příběhy Mandy ji tak bavily! Rozhodla se, že zapomene na to co se stalo a bude psát dál. Přemýšlela chcilku a začala:
"Mandy a Jack spolu někam půjdou. Potom někoho zachrání a Jack ji požádá o ruku!" zasmála se nakonec.
To je šílené, pomyslela si, Jack mne nemůže požádat o ruku!
Poté ulehla do postele. Přemýšlela totiž, jak by udělala další díly povídky, aby se to nestalo...




Rudá růže-1. část

5. march 2013 at 16:13 | Simona Andrejcová
V noci šije šaty,
každý tah je zlatý,
mladá panna Marie,
krásná jako Lilie.

Šije šaty na veselku,
šije šaty pro selku
a pro svého ženicha,
radost však venku utichá.

Tu vyhlédne Marie ven,
a pohlédne-plno žen!
V černém těžkém oděvu
křičí ženy při zpěvu.

Co se děje, drahé dámy?
Proč ty mokré slzy?
Od teď už jsme navždy samy
a moc nás to mrzí.

Už nemusíš šít ten šat,
už nebude veselka.
Sic ti chceme dobré přát,
ale zemřel sedlák i selka

a bez selky žádná veselka.

Co to z vašich úst jen křičí?
To znamená, že mlýn není ničí?
Tak to chci mít ho já,
pak už budu veselá!

Varujeme tě, Marie,
nechoď, tam je zlý duch.
On tě do zemi navždy skryje,
a po tobě zbyde jen velký pruh!

Ale dámy, co to je?
Já jsem přeci Marie!
Já se mlýna nezaleknu
a před duchem si nekleknu!

Marie dál bloudí v lese
a hledá osudný mlýn,
však strachem se dále třese,
jestli tam straší Mirkův syn!

Kdo je Mirek? Zkuste to napsat do komentářů, ale přesnou odpověď se dozvíte příště! Ahooooooooooooooj!

Poptávka:

4. march 2013 at 18:48 | Simona Andrejcová
Ahoj, neví někdo o něčem, kam můžu dávat svý básně? Stručně o mě: chodím do šestky a vymýšlím už od osmi let...

Depresivní Klára

4. march 2013 at 18:47 | Simona Andrejcová
Znám já jednu holku malou
a ta má hlavu pomotanou.
Je v depresích den co den,
pomoct jí? Pěknej sen...

Deprese a deprese,
až to Klára nesnese,
ze školy, z domova,
ta Klára se moc nechová...

Deprese a deprese,
až to Klára nesnese...
Honem si vzít dovolenou,
klidně i tu nesvolenou.

Klára potřebuje pomoct, hej,
tak se s Klárou trochu směj,
ať má pořádný výbuch smíchu,
a pak už budem jen potichu.

Potom bude jak miminka,
no, ať se pěkně vyspinká.
Ráno zase na nohy
a posloucháme...Kláriny nehody!