November 2012

Samota, téma týdne v podání básně

28. november 2012 at 12:33 | Simona Andrejcová
Měsíční zář srdce nám osvítí,
vlk s vlčicí se pustí do vytí.
Dívka spadne do kouzelné říše,
tak se stane, jak se zde píše.

Princ její srdce do řeky upustí,
sama bude v mdlobách, sama sebe opustí.
V pohádce bude jmenovat se po prokletí,
příběh bude vyprávět přes sedmero století.

Láska prince a princezny vymizí,
čistá bude hlava jak zlato ryzí.
Už se hoch nevrátí ke své milované,
navždy se rozloučí s ní, řekne: můj pane.

Její jméno bude potichu usínat,
měsíční zář u ní bude zhasínat.
Probouzením poslechne jméno svého života:
to hrozné až prokleté jméno, jméno Samota.

Náhoda je...blbec!

6. november 2012 at 12:34 | Simona Andrejcová
Alex, můj nejkamarád,
nemá mě tak moc rád,
jak to bývalo před zlými časy,
když jsme si česali navzájem vlasy.

Náhoda, hrozná věc,
máš kolem sebe tmu a klec?
Víte co se vlastně stalo?
Mimčo nám hned zaplakolo.

Já zakopla, roztrhla mu kalhoty,
náhoda je blbec a já patřím do hvězdné pěchoty!