October 2012

Jedno slůvko

30. october 2012 at 17:27 | Simona Andrejcová
Alexa pořád kecá jen,
nemůžeš s ní ani ven.
Nepustí tě ke slovu,
chytáš řeč jak na lovu...

Jednou holky ze školy
donesly jí úkoly.
Louže byla z toho pláče,
Mia:"Najdu silnějšího hráče."

Požádaly Davida,
ten jim takhle povídá:
"Zkrotím tohe jelena,
až se louka zelená!"

Přišel pro ni, co?Alexa nemluví!
"Jo, Alex, úplně ti rozumím."
Vzal ji za ruku, chytrák David,
Alex už se nemohla o čem bavit!

Však odvážila se na slovo,
je to běžná, běžný hovor.
Používám to i já.
Alex:HUSTÝ! Povídá.

To slovíčko místo páni
používaj děti, páni...
Jedno slovo jediné
všechno takto promine! :]

Pekařka Markétka

28. october 2012 at 20:44 | Simona Andrejcová
Přijde čas na super dort,
chci, aby byl jako word...
Zavolám k pekařím,
prý: "Tohle ti neuvařím!"

Najdu číslo na webu,
tohle ale nesvedu!
Ten dort je jak opravdový,
tajemství mi napoví!

Zavolám a poprosím:
"Mohla byste upéct "word"?"
"Kytky vám i orosím,
tak zhotovím celý dort."

Překvapením ani dýchat,
to nemůžeš, to je krok...
Z dortu písmenka můžeš ven dmýchat,
u ní obědnávám i příští rok.

Markéta její jméno zní,
páni, ten dort-je to hvězda.
Takhle péct, tak o tom sním,
o tomhle se mi ani nezdá!

Věnováno pekařce Markétě Zatloukalové

Všechno nej

27. october 2012 at 15:47 | Simona Andrejcová
Vím, teď něco řeknu vám,
básničku jak dárek dám,
kdo si s námi pěkně hrál
a bráškovi se se mnou smál?

Sfoukni svíčku a vzlétni pryč,
hoď ten míček, hoď ten míč.
Pavel jeho jméno zní,
ať šťastně žije a ať sní.

Všechno nejlepší k narozeninám
přeje Simča

Nehodička

27. october 2012 at 15:38 | Simona Andrejcová
Vedu děcka přes silnici,
mám tam jednu hubatici,
ta zůstane jen tak stát,
tak mám se nebo nemám bát?

Jede auto oproti,
pán v něm brzdy nekrotí
a volá z mobilu, volá,
zničila bych ho, trola!

V tu chvíli holka uskočí,
právě když já zakročím
a skočím autu do cesty,
vidím všechny nevěsty.

Světélko mi teď tam buší,
jenom jekot mě dál ruší...
Jdu si takhle po poli,
kopřivy mě nebolí.

Vlastně je ani necítím,
děti kolem nevidím.
Auto na mě teď zvláštně letí,
je jich tam jak sena, smetí...

Jedno rovnou na mě jede,
myslím na rybičku v ledě,
projede mnou jako dech,
černé očko, černý mech!

Něco je špatně vím,
co já už teď navždy spím?
Jekot se teď zvyšuje,
vítr náhle zaduje.

Soví let a houkání
mě teď pěkně zachrání.
Vidím děti, řidiče,
vedle sebe rodiče.

Omluva

18. october 2012 at 19:07 | Simona Andrejcová
Omlouvám se, ale článek Kolovrat jsem k tématu týdne přiřadila opravdu jenom omylem!

Taťka

18. october 2012 at 19:05 | Simona Andrejcová
Pil můj taťka, hodně pil,
že vůbec hlavu neztratil.
Pil tak moc, pil tak moc,
že ráno bylo jeho noc.

Pivo bylo jeho motto.
Říkal pořád co, no toto:
Pivo vínko, pivečko,
moje moto, Ivečko!

Kolovrat

18. october 2012 at 18:56 | Simona Andrejcová
Bylo dávno velmi zvykem,
že žena a dcera křikem
uctívali zemřelého.

Jednou to však bylo tak,
že přilétl vzácný pták
se zprávou snad nevídanou.

Poprvé vám zanechávám
vzácný černý kolovrat,
neboť už dlouho žít nebudu,
ušijte mi krásný šat.

Jak funguje, povím vám.
Jenom já ho dobře znám-
je očarovaný asi.
Rozpoznává černé vlasy!

Když jsou ale zakleté
duši zlou hned usmete,
dobrou pěkně odmění,
nic se na něm nezmění...

Tento voják měl dcery dvě
jednu ženu, která se hne,
jen když Káča zapíská,
dobře, že teď nevýská...

Dcera mladší Lilie jméno měla,
když zpívala, tak krásně zněla.
Však ta její sestra Kačka,
dobře, že kočku neumačká!

Rozdělily si tu práci,
Kačka jenom po legraci.
Obě dvě měly černé vlasy,
říkali to, měly-asi...

Lilie dostala zlato,
co si koupila to, za to?
Chléb a šat své matce milé,
měla je čisté, bílé!

Za kolovratem přišla Kačka,
"tý jo to zas bude pračka..."
Usedla tak ke stroji,
najednou to zazvoní!

Stroj začal moc divně zpívat,
Kačka zůstala se dívat.
Pomoc, slyší Lilie,
pomoc, hej, tak kdo tu je?

Teď je slyšet velký křik,
pomoc, pomoc, nech mne být!
Utunul tak hrozný řev,
ze schodů se valí krev!

Káča na milion kousků,
víc jich je než Mourek fousků.
Stroj teď kačku potrestal,
od teď se jich každý bál.

Co se stalo s Lilií?
Ameriku teď míjí.
Kouká na nás z New Yorku,
vypráví nám báchorku!

Dům démonů-5.část

13. october 2012 at 13:29 | Simona Andrejcová
Po pár měsících vám přináším úplně nový díl mého příběhu s Melindou, která zjistila, že se do jejího domu vloupal démon a dokonce prozradil i několik snad důležitých informací, například o jistém Svatuchánovi Galoriovi.
Démoni už o Melindě vědí, ale jestli na ni myslí v dobrém, to ještě nevíme...
Dům démonů 5
..."Ách Lau, ještě, že jsi v pořádku. Nic ti neudělal sesřičko, že? Kdybych věděla, že sem přijde, tak z té nemocnice uteču.
Maminka s tatínkem už jsou asi v Řecku. Nemyslíš? Jak dlouho tam mají být, Lau?"
"Je mi divné, že odjeli a ani se o tebe nebáli. To má dovolená větší přednost, než my dvě, Melindo?"
"No právě, to je divné, proč nejeli za mnou...Já asi nejsem tak důležitá...Co když je unesli ti hrozní démoni?"
"No, to se nedozvíme, když je nepůjdeme hledat Melindo."
"My ne, jenom já, ty si necháš Greamppeeho a zůstaneš doma. Kdyby jsem se do dvou dní nevrátila, je po mně."
"Máš smůlu, jdu, jdu, nikam beze mne nejdeš a smůla! Dívej na Greamppeeho, jaké má ty očička smutňoučká!
"Dobře, pojďte se mnou, ale žádné opičárny, vy dva!
"Wrof!"
Tak se tedy vydali do toho domu démonů, kde je nečekala zrovna milá, ale to už snad byla jejich věc.
Najednou šli zase tou hrubou polní cestou, kde dříve Melinda potkala toho staříka.
"Melindo, slyšíš to?"
"Co?"
"Ty zvuky, volají tě k sobě. Přicházejí od lesa."
"Lau, nevymýšlej si. Máš vodu?"
"Před chviličkou došla. Ale támhle je studánka. Jdeš?"
"Ne, můžeme se otrávit. Vždyť tu teď nebyla! Lau, nepij to."
"Ale já mám žízeň Melindo."
"Chápeš, že to je past?"
"Vždyť je normální!"
"Teď už tu nic není normální. Možná my, ale u Greamppeeho už pomalu začínám pochybovat. Ňuf nastražený a ocas ve střehu...Asi něco má. Lau, to psisko něco našlo!"
"Tak jo, Greamppee, veď nás! Melinda ti to taky nařizuje!"
Opravdu, Greamppee je dovedl až k domu, který jen tak tak držel.
"Dům démonů, Lau, teď ho půjdeme pěkně po kouskách prozkoumat, platí?"
Ti tři vešli a hledali, ale nic nenašli.
"Špatná adresa, jdeme domů, Lau."
"Hledáte tu někoho, děvčata....a pse?"
Ozvalo se z kouta. Najednou vykročil stařík, kterého předtím Melinda zahlédla na polní cestě.
"Promiňte, pane, hledáme Dům démonů...Nevíte o tom něco?"
"Bydlím tam se svými přáteli a svou přítelkyní. Je to náramný dům. Jsou tam kytičky a kytky a kytice a květiny a květinky a květy a kvítka. A vy bydlíte kde, moje holčičky? Bydlíte snad blízko?"
"Ve městě ve velkém domu pana Jamese Kutcherra. Pěkná vyhlídka na okolí. Často chodíme kolem toho domu...jednou jsme tam i stanovali, teda kamarádi a ztratili baterku a..."
"Lhářům se to nevyplácí, Melindo. Nidkdo tam nikdy nebyl. Ani ta tvá Jessica s Michaelem, kteří tvoří dokonalý pár. To od doby, kdy ti dal Michael kopačky, nikomu ses nesvěřila."
"Michael byl hloupý...A jak víte tyto informace? Naboural jste se mi do osobních věcí? Četl můj DOV?"
"Jsem také démon a to já jsem se vloupal do toho tvého domečku. Mám otce vládce domu i celé skupiny démonů. Proč se převlíkám za dědka? Jsem k nepoznání! A chceš mě vidět v podobě od narození?"
"NE!"
"Takto vypadám!"
"Pane Bože, ne, prosím, otočím se a vrátím se...!
"No, nemusíš, už je pozdě...Laura Willhentnová? Tebe jsem už viděl, že?"
"Jo, ale mluvil jste jak opravdový víte co."
"Prosím, nechte mne žít!I Lauru, našeho pejska a i naše rodiče!"
"Zlatíčko, ti už čekají na hostině ve svatební místnosti! My vám nechceme ublížit, proč si to každý myslí? Ty lidi před vámi...my jsme jim neublížili! Jsou z nich kamarádi i s našimi démony! Jedna si dokonce vzala mého bratra a proměnila se v démonici. Chtěl jsem tě zabít pro potravu, chtěl jsem vyzkoušet lidskou krev. Ale nejsme upíři...že? Když jsem viděl tvou fotku...Vzal jsem vaše rodiče a ti si teď pochutnávají na pečeném zajíčkovi!"
"Ve svatební? Kdo má svatbu?"
"Já!"
"Kdo je ta šťastná? Asi nebude moc usměvavá, když tu se mnou budeš vystávat! Kdo je to?"
"Ty! Ty to jsi! Už se moc těším, až mi řekneš své a..."
"Ne!"
Melinda začla prchat a nevnímala ani, že tam nechala svou sestru a psa i rodiče. Démon za ni, no dohonil ji.
"Proč ne? Pojď!"
"Pomoc! Pomoc!"
"No ty uvidíš, svatba nebo smrt?"
"Smrt!"
"Jak si přeješ!"
"Ne! Pomooooc!"
....[konec 5. části]

město pražské

12. october 2012 at 19:08 | Simona Andrejcová
Haleluja, sem a tam
občas si tak zazpívám.
Jedu totiž do Prahy,
měním při tom nálady.

Rýmovačka-sem a tam,
u té velmi klopýtám,
jenž mám ji teď za pár vteřin,
ani já však neuvěřím.

Orloji jé, orloji
a kdo si ho přisvojí?
Petr Parléř staví most,
Judita má snad stý skvost.

Hodně slavných osobností,
pro psů snad milion kostí,
zámky, krásné památky,
asi jedu nazpátky!

Klářin zámek ve Vymýšlicích

12. october 2012 at 19:02 | Simona Andrejcová
Znám já holku Klárku malou,
teď už bohužel pěknou, zralou.
Bydlí támhle u Prahy,
má na město fajn vztahy.

Bydlí ve Vymýšlicích,
byla taky ve Věstonicích.
Tohle se fakt nerýmuje,
vždyť do očí mi vítr duje.

Klára má teď velký hrad,
nevybereš, kde chceš spát.
To celé město vymýšlím,
hodně se teď zamýšlím.

V zámku jsem jen, když jdu spát,
s Klárou si chci pořád hrát.
Děláme si legraci,
ale to až po práci!