September 2012

Je mi to jedno!

26. september 2012 at 15:02 | Simona Andrejcová
Mamka řekne
umyj nádobí.
Kámoš zpívá-ne moc pěkně,
brácha mne vždy nazlobí.
Já však řeknu: To je fuk,
je to vlastně na nic.
Pak začíná velkej hluk,
pak všichni mají navíc....

Nedočkavý

23. september 2012 at 13:00 | Simona Andrejcová
Byl a nebyl. Kdo? Nedočkavý. Kdo je nedočkavý? On. Kdo je to on?
Už nikdo neví kdo je to nedočkavý nebo kdo je on, ale víme, že Péťa na toto téma napsal básničku.
Jakou?
Nedočkavý
Kdo? Ten. Kdo? On.
Nemůže to vzdát.
Kdo? Ten. Kdo? On.
Co se může stát?

Leze mi to na nervy,
nemůžu to vydržet,
v ručkách mačkám konzervy,
out a teď jde Mett.

Kam jde? Sem.
Kdy přijde?
Em, už to dále neučekám,
Em, myslíš, že se neuhekám?

Už tam budem?
Ne.
Kdy tam pudem?
Ren!

Čas pomalu ubíhá,
chudák všechno nestíhá!

Kluci z naší ulice

23. september 2012 at 12:54 | Simona Andrejcová
Trochu šťávy tomu dej,
Lucko, prosím, neplakej.
Adam je ten nezbeda,
s ním chodit fakt se ne-nedá!

Alex je ten průšvihář,
dokonce napůl lhář.
Petr se zlepší snad,
Lukáš-ten jedovatej had...!

Kdo se líbí tobě, Hano?
Ten fešák Tomáš Bilkl, ano?
Mně se zase Patrik líbí,
on věrnou lásku mi dnes slíbil!




Špatný konec, aneb jak jsou princezny křehké!

23. september 2012 at 12:46 | Simona Andrejcová
Pozor, vidím netvora,
ten přichází ze dvora.
Když mu vidím do tváře,
ve snech vychází z oltáře.

Je bledá jako bledule,
čísti chci z ní, jak z cedule.
Vyčítám z ní krásné šaty,
krystaly a botky zlatý.

Popelka je její jméno,
na, dej jí chéb ty zlá ženo!
Macecha ji nemá ráda,
ta holka má holuba kamaráda.

Tak jí jednou dal
šaty na princův bál.
Na tom ji nikdo nepoznal,
její zlá sestra zuřila opodál!

Popča ztratila střevíc svůj,
princ jí řekl nezmatkuj!
Pak si ji vzal za ženu,
macecha: Tě proženu!

Tak je celá od bláta,
sýr ani česnek či máta..
Vždyť jako tchoř smrdí
a hloupé řeči si tvrdí!

Popelka smíchy popukala.
Proč to šťastně býti musí?
Hlavně sranda, na to bys ruku dala.
Mně se ten šťastný konec hnusí!

Víly

17. september 2012 at 18:31 | Simona Andrejcová
Bum a bác,
co je to za divný rámus?
Neuvěříš, jsou to víly:
Kale a král Hámus.

Poslouchej, to uslyšíš.
Co jsi řekl, že ne?
Neuvěříš, ale fakt,
vílí dívka René.

Co, ty to neslyšíš?
No, já tedy ano.
Věř na víly, Haničko,
Hani, Hanko, Hano!

Na té malé květince
leží malý drobeček.
Na lístečky si klidně stoupne,
okrášluje stoneček.

Zapomněl jsi, co to je?
No ták, jsou to víly.
Uvidíš když mi uvěříš,
no avšak jenom chvíli.

Tajemství

17. september 2012 at 18:23 | Simona Andrejcová
Moje velké tajemství
způsobuje neštěstí.
Ty mi brečíš do klína,
tvá dívka navždy usíná.

Už jsi jenom můj,
já jsem krystal tvůj.
Neběhej po kameních,
má láska je tvé znamení.

Nebělej své srdíčko
a nazývej mne kočičkou!

Tvůj charakter

16. september 2012 at 16:06 | Simona Andrejcová
Je to běžný docela,
řekneš: Já jsem nechtěla...
Jak tě vnímám já?
To se ti teď zdá.

Hnusný zuby, rovnátka,
ten blé kluk klepe na vrátka.
Přinesl ti kytice,
pozval tě do vinice.

Není zrovna nejhezčí,
není zrovna nejlepší.
Ašak srdce má u tebe,
ty jsi jeho sedmé nebe.

Suď ho podle charakteru, pochopíš,
podle vzhledu-škody natropíš.
Je tak zvláštní, však milý,
úsměv má bílý!